
Rybníky zná každý, od středověku jsou běžnou součástí naší krajiny. Samotný pojem rybník nebo rybníček je však chápaný a používaný velmi volně, často i pro jiné typy nádrží. Podstatné je, že rybník je vodohospodářská stavba, vodní dílo typu umělé vodní nádrže určené především k chovu ryb a vodní drůbeže. Má hráz, přírodní dno a technická zařízení umožňující regulovat množství vody v nádrži. Rybníky lze dělit podle mnoha hledisek, např. podle zdroje vody (nebeské, pramenité, potoční, říční), podle toho, zda leží přímo na toku (průtočné) nebo jsou obtočné. Dále podle složení rybí populace (pstruhové, kaprové, smíšené).
Rybníky mají i další funkce. Mohou být i přínosem pro ochranu přírody, ale v současnosti je často limitovaná kvalitou vody. Pro tu je podstatná intenzita rybářského hospodaření, která souvisí s úživností (trofií) rybníka. Nepřiměřeně vysoká obsádka, její přikrmování nebo hnojení rybníků, velké množství živin ve vodě přitékající do nádrže (splachy z polí, výtoky z čistíren odpadních vod apod.) vedou zejména v letním období ke kyslíkovým deficitům a úhynu ryb. V období sucha se problém se netýká jen nádrže samotné. Snaha udržet vodu v nádrži vede ke snížení odtoku, to postihuje tok pod rybníkem, kde pak hyne většina organismů jak v samotném toku, tak i v jeho okolí, které vysychá. Podrobný článek o rybnících je na Wikipedii: Rybník
O problematice jakosti vody v rybnících viz: Jindřich Duras: Je vůbec možné, aby byla v rybnících čistá voda? - Ekolist.cz
Slovo meliorace, které obecně znamená zlepšení, je používáno hlavně pro opatření vedoucí ke zlepšení úrodnosti půd, nejčastěji v souvislosti s vodním režimem (hydromeliorace). Jedná se o systémy odvodnění příliš zamokřených ploch nebo naopak o zavlažování pozemků vysychajících. Odvodnění může být povrchové (např. otevřené příkopy - strouhy) nebo podpovrchové. Mezi meliorace však řadíme i protierozní ochranu půdy, lesnické meliorace, vápnění a pod.
V minulosti se v našem katastru jednalo především o odvodnění pozemků v nivě Svratky, kde byly vybudovány odvodňovací strouhy. Ty jsou vyznačeny už na mapách z 19. století. Meliorace byly také důvodem pro vyhloubení nádrže v místě bývalých vlhkých luk (dnešní “Jezírko” ve 2. polovině 20. století). V současném suchém období je problém spíše s nedostatkem vody v půdě než s jejím nadbytkem. Zrušení odvodňovacích prvků by pomohlo řešit tento problém. Všechny hydromeliorace však nejsou dokumentovány. Dostupné informace lze najít na stránkách Státního pozemkového úřadu ČR. https://geoportal.spucr.cz/web/cz/pg_vhsmap#pg_vhsMap!n_x=-705509.166410141&n_y=-1077154.7329270444&n_zoom=0
Sledovány byly stromy a keře v rámci arboristického hodnocení roku 2024 a průzkumu nepůvodních druhů v roce 2025.
Nepůvodní druhy, invazní
Nepůvodní druhy, přechodně zavlečené
Nepůvodní druhy, zdomácnělé nebo pěstované v kultuře
smrk pichlavý - Picea pungens
Původní druhy
Vodní beozbratlí: OR a kanály
Obojživelníci
Plazi
Dravci
Měkkozobí
Pěvci
Šplhavci
Svátek má Silvie