Živá příroda

Živá příroda
Složení živé přírody (bioty) je určováno především stavem prostředí neživého, zejména geomorfologickými a klimatickými podmínkami. To se pak odráží v tzv. biogeografickém členění. Podle něj území Žabčic spadá do Lechovického bioregionu, který je částí panonské biogeografické subprovincie, Klima je suché a velmi teplé, Z hlediska vyšších geomorfologických jednotek území patří k celku Dyjsko-svratecký úval; dělí se na větší a sušší západní část, která patří k okrsku Ivaňská plošina a na menší a vlhčí část východní, příslušnou k podcelku Dyjsko-svratecká niva.

V krajinách úvalů stačí jen několik metrů nadmořské výšky k tomu, aby se zřetelně změnily podmínky pro biotu. Velkou roli v tom má vodní režim, který je navíc značně ovlivňován lidskou činností. Rozdíly mezi východní a západní částí území obce by se však projevily i bez působení lidských vlivů. Určitou představu o podobě přírody, která by se vyvinula, pokud by ustalo ovlivňování člověkem, si můžeme udělat podle tzv. potenciálně přirozené vegetace. V západní části území obce by rostl les typu sprašové doubravy, tvořený především duby (letním, zimním, šípákem), javorem babykou, jasanem ztepilým a lípou srdčitou s např. hlohy, brslenem bradavičnatým a konvalinkou vonnou v podrostu. Směrem východním by se vyskytovala prvosenková dubohabřina – habr obecný, dub zimní a letní, se svídou dřínem, ptačím zobem obecným, mařinkou vonnou, hrachorem lechou, kokoříkem mnohokvětým, prvosenkou jarní a dalšími druhy v podrostu. Kolem říčky Šatavy je potenciálně přirozeným společenstvem jilmová doubrava. Dominantou stromového patra tohoto typu je dub letní nebo jasan ztepilý, ve vlhčích místech je častá olše lepkavá. V bohatém keřovém patře se nejčastěji objevuje svída krvavá nebo bez černý; z bylin jsou hojné četné jarní druhy, např. dymnivka dutá, sasanka hajní nebo česnek medvědí, v létě kopřiva dvoudomá.

Kokořík velkokvětý
Zdroj: https://pladias.cz/taxon/data/Polygonatum%20multiflorum

Dymnivka dutá
Zdroj https://pladias.cz/taxon/pictures/Corydalis%20cava#image6

Ivaňská plošina – současný stav
Území v západní části katastru je výrazně změněno lidskou činností. Namísto doubrav se vyskytují hájky tvořené převážně nepůvodními dřevinami jako je trnovník akát, dub červený nebo borovice černá. Nepůvodní druhy stromů negativně ovlivňují i složení podrostu (např. invazní netýkavka malokvětá a slunečnice topinambur). Další plochy této oblasti jsou z přírodovědného hlediska degradované (pole, sady a vinice, skládka odpadů, pískovna). I zde jsou však lokality s pozoruhodným oživením, včetně zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů, jak bezobratlých, tak obratlovců (např. bodlák nící, ostřice nízká, kostřava sivá a chrastavec Kitaibelův, z bezobratlých kudlanka nábožná, několik druhů vážek, motýli otakárek fenyklový a ohniváček černočárný, brouk zlatohlávek huňatý a několik druhů čmeláků).

Bodlák nící
Zdroj: https://pladias.cz/taxon/pictures/Carduus%20nutans#image1

Dosti početný výskyt žab v tomto území je do značné míry svázán s existencí větší vodní plochy v dolní etáži pískovny, ale i louží v okolí. Hojná je ropucha zelená, zjištěny byly i další druhy: rosnička zelená, skokan zelený a skokan skřehotavý. V území je běžná ještěrka obecná a udáván je i výskyt slepýše křehkého. V oblasti se vyskytuje velké množství ptáků. Mimo čápa bílého lze pozorovat několik druhů dravců: krahujec obecný, moták pochop, luňák červený a luňák hnědý. V travnatých plochách hnízdí koroptev polní, v polích křepelka polní, v polích a pískovně čejka chocholatá. V pískovně jsou kolonie břehule říční a zaznamenána byla vlha pestrá, pro tyto dva druhy jsou stěny pískoven náhradním biotopem za původně osidlované srázné břehy neregulovaných řek. Nápadným a hojným návštěvníkem oblasti jsou různé druhy racků a v zimním období také početná hejna tvořená převážně havranem polním. Mezi savci byly zastiženy jen běžné druhy hmyzožravců a hlodavců, z šelem liška obecná, kuna skalní a lasice kolčava.
V této až nečekané druhové bohatosti flóry i fauny západní části katastru hrají roli tři významné faktory: (i) v katastrech okolních obcí jsou cenné biotopy, ze kterých se šíří rostliny nebo migrují živočichové; (ii) skládka jako zdroj potravy; (iii) zvýšení diverzity biotopů narušením původně jednotvárné zemědělské krajiny těžbou písku, tedy místa typu tzv.
postindustriálních biotopů. Ta se stávají útočištěm druhů, které v obhospodařovaných plochách nemají vhodné podmínky k životu. Celý systém je ale nestabilní: vodní plochy v pískovnách časem zanikají, vytěžené jámy zarostlé náletovými dřevinami jsou zaváženy při rekultivacích a plochy jsou převáděny naprostou většinou zpět na ornou půdu.

Hnízda břehulí v pískovně

Dyjsko-svratecká niva – současný stav
Východní část území v Dyjsko-svratecké nivě má zachovány malé fragmenty původních lužních lesů. Zde se také nachází jediné dva registrované významné krajinné prvky (VKP) v Žabčicích. Jedná se sice o poměrně nízký stupeň územní ochrany, ale důležitý: VKP lze podle zákona využívat pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce.
Porosty ve VKP Klučiny (3,87 ha) v oblasti starého hřiště a Jezírka se blíží typu tzv. měkkého luhu; typu tvrdého luhu pak porosty ve VKP Dlouhé louky (1,62 ha), tedy kolem Panského rybníka. V těchto lesících a podél vodních toků či kanálů roste mnoho druhů stromů a keřů: dub letní, jasan ztepilý, jilm vaz, olše lepkavá, javor babyka, javor klen, vrba bílá, vrba jíva, topol černý, topol bílý, střemcha obecná a další. V keřovém patře je zastoupen např. bez černý, hloh jednosemenný, svída krvavá a trnka obecná. V bylinném patře je nápadný předjarní a jarní aspekt, kdy kvetou druhy jako např. orsej jarní, sasanka pryskyřníkovitá, plicník lékařský, kostival lékařský. Typickou a poměrně hojnou mokřadní rostlinou je kosatec žlutý, v melioračních kanálech také rukev bažinná. V podmáčených místech roste blatouch bahenní.

Mokřadní vegetace s kosatcem žlutým.
Z fauny této oblasti jsou zřejmě nejnápadnější obojživelníci. Mimo čolka obecného jde hlavně o žáby. Uváděna je ropucha obecná i zelená, rosnička zelená a několik druhů skokanů, např. skokan skřehotavý, zelený, štíhlý. Z plazů se běžně objevuje užovka obojková. Na lokalitě se vyskytuje řada druhů ptáků, z významnějších je uváděn např. moudivláček lužní s nápadným hnízdem, slavík obecný nebo žluva hajní. Nad území zaletují dravci včetně vzácných orlů královských.
Také východní část území byla významně ovlivněna člověkem, šlo především zásahy do vodního režimu. Původně silně meandrující říčka Šatava byla v minulosti napřímena, niva odvodněna a vybudovány rybníky (Obecní a Panský). Z oblasti do značné míry zmizely vlhké louky. Situaci neprospívala ani špatná jakost vody jak povrchové, tak podzemní. K určité nápravě došlo zejména v letech 1999 až 2000 při revitalizaci Šatavy, kdy byly vyhloubeny tůně v lokalitě Klučiny a byla upravena i vodoteč od Obecního rybníku. Hlavním záměrem bylo vytvořit vhodné podmínky pro rozmnožování obojživelníků, které neposkytovala stávající tůň Jezírko.

Souhrnem lze říci, že i přes nepatrnou plochu přírodě blízkých biotopů a určité problémy s kvalitou vod i ovzduší je v živé přírodě Žabčic ledacos zajímavého, hodného ochrany a další péče. Nicméně, některé specifické druhy zmizely zřejmě nadobro – příkladem může být nápadná žížala Allolobophora hrabei, v dospělosti dosahující až 60 cm, kterou starší obyvatelé ještě pamatují. V minulosti byl ze Žabčic uváděn i výskyt tzv. modré žáby, tedy skokana ostronosého, jehož samečci mají v období páření typické zbarvení. V posledních letech však již nebyl žádný nález ze Žabčic doložen. Návrat tohoto zajímavého živočicha bychom se však mohli dočkat, možná v souvislosti s plánovanou revitalizací říčky Šatavy.