Neživá příroda

Klimatické poměry

Souvislá řada měření hlavních klimatických veličin se na Žabčicku datuje od roku 1925,
kdy místní zemědělský statek převzala Vysoká škola zemědělská v Brně – dnes Mendelova
univerzita. Již při prvním hodnocení za desetiletí 1928 až 1938 bylo konstatováno, že suchost lokálního podnebí je dána nejen nízkým úhrnem ročních srážek (průměr 512 mm) ale i průměrnou teplotou 9 °C, nestejnoměrností srážek během roku a častým prouděním vzduchu v údolní brázdě Svratky zvyšujícím výpar vody z půdy. V současné době již na meteorologické stanici neprobíhají klasická měření, která vyžadovala přítomnost pozorovatele, ale využívají se automatické měřící systémy. Stanice je umístěna na pokusných polích Na Oboře a od roku 1992 je napájena solárním panelem. Data jsou z různých přístrojů a čidel automaticky sbírána, ukládána a zapisována. Kromě měření standardních veličin umožňuje zařízení sledování velké řady bioklimatologických hodnot pro školskou a výzkumnou činnost Mendelovy univerzity v Brně. Při hodnocení padesátiletého období (1961 až 2010) bylo zjištěno, že se průměrná roční teplota zvýšila na 9,6 °C a průměr úhrnu ročních srážek činil 487 mm s výkyvy v jednotlivých
ročnících od 342 do 660 mm. Z dalších sledování vyplynul trend zvyšujících průměrných
denních teplot, zvláště v jarním a letním období, zvyšoval se počet letních dní a prodlužuje se délka vegetačního léta. Prodlužovala se také délka bezmrazového období. Celkově se
zvyšovala negativní vláhová bilance především v období jara a léta. Podle klasifikace
používané v současnosti zařazují zjištěné parametry Žabčice do nejteplejší a současně
srážkově nejchudší oblasti ČR.

Geomorfologické poměry
Z hlediska regionálního geomorfologického členění České republiky je katastrální území Žabčic součástí celku Dyjsko-svrateckého úvalu, podcelku Rajhradská pahorkatina, okrsku Iváňská plošina. Východní část katastru náleží okrsku Dyjsko-svratecké nivy, budované sedimenty třetihorního až čtvrtohorního stáří. Povrch území je tvořen rozsáhlými terasami řek Svratky a Jihlavy, při západním okraji i mocnými pokryvy spraší. Iváňská plošina je jižní částí Rajhradské pahorkatiny, která se zvedá z údolí dyjsko-svratecké nivy. až na úroveň cca 218 m n. m., sklání se mírně k jihovýchodu. Samotná obec Žabčice náleží Dyjsko-svratecké nivě se střední výškou 175,2 m, která se zde rozprostírá mezi řekami Svratkou a Šatavou, tvořící depresi mezi Výhonem a Iváňskou plošinou.

Hydrologické poměry
Morfologická pozice lokality na rozvodnicové plošině zapříčinila, že Žabčice leží na rozhraní hlavních povodí Jihlavy od Rokytné po ústí a Svratky od Jihlavy po ústí. Při detailnějším členění je k atastrální území Žabčice součástí dvou drobnějších povodípodstatná část území náleží do drobného povodí Šatava, která tvoří východní hranici katastru a menší, západní část území náleží do drobného povodí, nazvaného Jihlava.
Z hlediska hodnocení stavu vod náleží tok Šatavy do vodního útvaru DYJ_0790 “Šatava od pramene po ústí do toku Svratka”. Ekologický stav útvaru je hodnocen jako poškozený.

https://voda.gov.cz/?page=utvary povrchovych vod mapa&views=Zobrazen%C3%AD vrstev území

Geologické poměry
Z regionálně-geologického hlediska je okolní území Žabčic součástí jihozápadní části karpatské předhlubně, reprezentované třetihorními sedimenty, které tvoří podloží čtvrtohorním sedimentům syrovicko-iváňské terasy. Podložní mořské třetihorní sedimenty jsou v zájmovém území zastoupeny ve svrchních partiích v písčitém vývoji jemnozrnnými, šedými, jílovitými písky, hlouběji pak ve vývoji šedých až nazelenalých vápnitých jílů (téglů), místy s proplástky velmi jemnozrnných písků, zcela ojediněle i s čočkami štěrků. Třetihotní jíly a písky jsou stratigraficky řazeny do spodního bádenu – moravu stáří 15–16 mil. let.

Kvartér – holocén

fluviální písčito-hlinité sedimenty a sedimenty vodních nádrží (2)

deluvio-fluviální hlinito-písčité sedimenty (3)

Kvartér – pleistocén

váté písky – würm (7)

deluviální písčito-hlinité sedimenty (9)

fluviální písčité štěrky - würm (12)

fluviální písčité štěrky a písky se štěrkem – svrchní riss (13)

fluviální písčité štěrky a písky se štěrkem – spodní riss (14)

fluviální písčité štěrky – mindel (15)

fluviální písčité štěrky a písky se štěrkem – „mladší štěrkopískový pokryv“ - günz (16) Terciér – neogén

vápnité jíly a vápnité písky – mořský spodní báden - morav (18)

Syrovicko-iváňskou terasu tvoří písky a štěrky starých toků Jihlavy a Svratky. V prostoru ložiska Žabčice se zachoval pouze poslední, třetí stupeň této terasy. Jeho nejsvrchnější horizont je vyvinut jako písčitá poloha, která je hlavní ložiskovou surovinou, těženou v místních pískovnách.
Petrograficky je tvořena především pískem (cca 53 %) a štěrkopískem (cca 34 %) žlutošedé a žlutohnědé barvy, s malým podílem jílovité složky. Písčitý horizont dosahuje v okolních pískovnách mocnosti 10-16 m, v oblasti Žabčic však jeho mocnost směrem k jihu v důsledku denudace klesá. Směrem k bázi terasy přechází do souvrství písčitého štěrku. Valouny ve štěrkové frakci dosahují velikosti 6–8 cm. Jeho mocnost v okolí žabčické pískovny kolísá okolo 5 m.

Valounový materiál štěrků je horninově velmi pestrý. Jsou zde zastoupeny brněnské granodiority, bítešské ortoruly, kvarcity z Květnice, devonské slepence z Červeného kopce, granulity z okolí Jamolic, amfibolovce ze Želešic, rohovce typu Olomučany, rohovce typu Krumlovský les, diabas brněnského masivu, valouny žilného křemene aj. Výše uvedená horninová pestrost svědčí o rozsáhlé snosové oblasti starých toků Jihlavy a Svratky. Raritou je výskyt neoválených, téměř ostrohranných hrubých bloků hornin různého petrografického složení při samotné bázi pískovny (obr.č.6). Podle jedné z teorií tyto bloky hornin byly do terasy transportovány na odtávajících krách v závěru ledových období a vlivem gravitace skončily na dně toku, aniž by prodělaly transport (valení) po dně.

Historie těžby nerostných surovin v Žabčicích
V soupisu lomů ČSR Adolfa Poláka (1956) je k.ú. Žabčice zastoupeno čtyřmi lokalitami se
známou těžbou štěrkopísku v minulosti, lokalizace viz letecký snímek z roku 1953.

1. Mezi nejstarší těžené lokality v
k.ú. Žabčice se uvádí pískoviště západně od obce
„Přední trať“ na tehdejší parcele č. 127/1. Pískovna byla v občas v provozu od roku
1900 do vydání Soupisu lomů tj. do r. 1956. Po válce pískovna patřila Vysoké škole
zemědělské. V jámové pískovně 30 x 40 x 4 m se těžil terasový písek a písčitý štěrk.
2. V
těsné blízkosti o pískovny 1. se nacházela pískovna Františka Minaříka, tehdejší
parcela č. 127/12. Jednalo se o jámovou pískovnu 20 x 15 x 4,5 m, která byla občas
v činnosti, a to od roku 1948 do vydání Soupisu lomů tj. do r. 1956.
3. Jámová pískovna v polích „Troje hony“ původně o rozměrech 20 x 35 x 5 m byla založena na parcele č. 632, majitelem Janem Minaříkem. Byla v těžbě od r. 1947 a v roce 1956 tj. do vydání Soupisu lomů opuštěna. Později však byla těžba obnovena organizací ZD Mír Brno-Tuřany a několikanásobně rozšířena. Podle plánu rekultivace, schváleného Městským národním výborem v Židlochovicích v 1984, byla zde částečně prováděna technická rekultivace, spočívající v ukládání odpadového materiálu z integrovaných obcí.
4. Jámová pískovna jihozápadně od obce „Prostřední trať“ o rozměrech 40 x 30 x 3 m
byla založena na parcele č. 632, majitel František Flodr. Pískovna byla vybavena
bagrem a těžil se zde betonářský písek. Byla v těžbě od r. 1942 a v činnosti byla ještě
v d obě soupisu lomů tj. v roce 1956.
Aktuální informace o ložiscích surovin a o jejich využívání viz:https://mapy.geology.cz/suris/

Mineralogické nálezy

V hrubé štěrkové poloze pískoven syrovicko iváňské lze nalézt kulovité, někdy i nepravidelné hlízovité útvary s charakteristickým „květákovým“ povrchem, nazývané sběrateli rudické geody. Pocházejí z jurských sedimentů odkud byly druhotně uloženy do tzv. Rudických vrstev druhohorního spodnokřídového stáří. Jejich relikty lze najít hlavně ve střední části Moravského krasu v okolí Olomučan, méně pak ve východní části brněnské aglomerace. Z uvedených sedimentů byly v průběhu starších čtvrtohor přeplaveny do štěrkových poloh syrovicko-iváňské terasy. Zde dosahují velikosti 3–7 cm, ojediněle však i přes 10 cm.

Paleontologické nálezy
Mořská fauna
Nejstaršími paleontologickými nálezy v k.ú Žabčice jsou představitelé mořské fauny, vázané na písčitou facii spodního badenu. Nálezy byly popsány z báze starých pískoven situovaných cca 300 m jižně od žabčické železniční zastávky v místní trati „Staré vinohrady“. Byly nalezeny zástupci dírkovců, korálů, plžů, mlžů, kelnatek a ježovek. Unikátní je nález zubu žraloka širokonosého (rod Notorynchus)

Čtvrtohorní velká fauna
V pískovně Žabčice bylo ve štěrkopískové poloze nalezeno cca 7 zubů chobotnatců. Exemplář zubu poslaných prof. Musilovi z katedry geologie a paleontologie PřF MU v Brně byl určen jako druh mamuta Mammutus trogontherii. Tento druh pro určení stáří štěrkopísků nepříliš vhodný, protože rozsah jeho výskytu sahá od spodního pleistocénu až do středního pleistocénu. Došlo však i k nálezu zubu pravěkého koně, který řadí stáří štěrkopísků do období mladšího než 400 000 let.

Nálezy fosilních dřev
Celá syrovicko-iváňská terasa je známá nálezy silicifikovaných dřev. Jejich výskytem na jižní Moravě se zabývala ve své diplomové práci Továrková (2011). Podle autorky byla silicifikovaná dřeva do čtvrtohorních štěrkopískových teras Svratky, Moravy a Dyje transportována z původních mladotřetihorních lokalit. K jejich prokřemenění však docházelo již ve starších třetihorách.

Na řezu můžeme vidět tmavošedé zabarvení silicifikované hmoty s nevýraznými letokruhy, svědčící o močálovitém sedimentačním prostředí. Na řezu můžeme vidět zřetelné letokruhy, které jsou dokladem podnebí se sezónním počasím v době růstu stromů v podnebí buď mírném s vyhraněným zimním období nebo subtropickém s vyhraněnou sezónou sucha.